TOUHA KRÁLE POHÁRŮ
Obrázek pochází z tvorby Jitky Štefanikové Špánkové
Bezednými doušky ze tvých rtů chci pít
a uhasit žízeň, dál už se netrápit.
Založit rajskou zahradu v tvém úrodném klíně,
kdy tělo s Duší v jeden kruh splyne.
Zahledět se do tvého zorného pole
a utonout jak ve vodě žezlová hole.
Dal bych jmění i zámek,
být ve tvé blízkosti jak letní vánek.
Vanout a chladit,
líbat a hladit.
Má Lásko daleká,
mé srdce touhou přetéká.
Jsi v mých snech
a jen představa, že jednou a navždy i ve dnech
pohání a udržuje můj dech.
Zasni se a volej mé jméno kdykoliv,
žádný ruch na můj sluch nebude mít vliv.
Srdcem tě vidím i slyším,
dva smysly v jeden mísím.
Tak vytáčej, volej,
všechny zábrany zdolej.
Tvá oddanost bude pro mne skvost
a nikdy nebudu mít DOST!
V paměti mě nos,
jak žebrák v dlani svůj los.
Svou touhu do slov vkládám,
mám pocit, že se už neovládám.
Jak bosí na trní,
jak vrabec bez zrní
nepřítomnost tvou pociťuji
a vůbec toho nelituji,
když se ti s tím vším svěřuji.
Tak pojď snít už,
nečekej až nebe zčerná jako tuž.
(Miluji Tě LÁSKO)
Navždy tvůj odhodlaný muž.