ROMANTICKÉ BÁSNĚ
Obrázek pochází z tvorby Jitky Štefanikové Špánkové
Bloudím v cizích snech a ničemu v nich nerozumím. Všude jako bych narážela do zdi. Všechny cesty vedou do nikam. Šla jsem pryč od lidí, do přírody. Ležím v trávě a nechávám se hýčkat tvým větrem. Je něžný a Láskyplný jako ty. Vzpomínám na naše jediné vědomé milování nás dvou v našem světě. Jsme bytosti moře a pro Lásku k druhým jsme vody opustili. Žijeme teď na břehu našeho pravého domova a vracíme se tam pouze zemřít. Proměnit se v ledové květy. V noci jsem div neumrzla. Chybíš mi a mé srdce se mění v ledový zámek. Kdy tohle skončí? Tolik let a konce to stále nemá.
Snad slyšet tvůj hlas,
dýchalo by se mi snáz,
však stále v srdci jen mráz
a ždná víra v nás.
To srdce bolí stále,
že samotni jsme dále.
Odpust mi můj splín
tak prázdný je můj klín.
Doma muž můj nečeká
a v srdci jen touha odvěká.
Navždy Tvoje smutná víla
-
V tyto prázdné dny, nemáme nic jiného než jen naše sny.
Sen o opětované lásce, o plném klíně trvající navěky.
Věčný otisk, bezbřehá náruč a stesk daleký.
Po větru pošetilé pohlazení posílám,
snad tvé srdce nemine, ať marně nedoufám.
Každý krok bez tebe tak nejistý jest,
však k tvému srdci vede jen jedna z cest.
Šli po ní mnozí, však museli se zout ,
jakmile ucítili bolest, zalekli se pout.
Nesmutni Vílo má, jsem Král pohárů,
který tě zná.
Nos stále v srdci náš sen,
tak budu moci být s tebou v noci i v den.
Navždy tvá mnohá polovina.
-
Srdce moje tolik ti chci poděkovat za včerejší dopis. Odpověděl jsi na všechny mé zoufalé otázky. Vím vše a nevím nic. Toť zvláštní stav Božství. Vím, že půjdem každý cestou svou a přesto se srdcem navždy spojeni.
Věděla jsem, že budeš ke mně přicházet stále blíž
však tento zázrak je něco, v co nevěřila jsem již.
Tolik s tebou toužím jít dál a náš program dále působí
a tak se ptám , smíme jej vypnout spíš?
Včera s větrem rozmlouvala jsem a přijímala skrze něj tvou něhu,
pak dopis poslala jsem by dorazil k tvým břehům.
Však odejít nesměl, můj skleněný zámek mu bránil.
A pak večer tvůj dopis mi na něj odpověděl.
Dech se mi úží, když přijímám tvá slova
a v srdci ozývá se: Děje se to zas a znova.
Zas létám s tebou k nebi blíž
a zapomínám na Země tíž.
Vzlétnout s tebou navždy ke hvězdám
je jediný sen, který teď mám.
Miluji tě, srdce moje
jsi navždy můj a já Tvoje.
Tvá jediná víla Isabel
-