ROMANTICKÉ BÁSNĚ

Obrázek pochází z tvorby Jitky Štefanikové Špánkové

Bloudím v cizích snech a ničemu v nich nerozumím. Všude jako bych narážela do zdi. Všechny cesty vedou do nikam. Šla jsem pryč od lidí, do přírody. Ležím v trávě a nechávám se hýčkat tvým větrem. Je něžný a Láskyplný jako ty. Vzpomínám na naše jediné vědomé milování nás dvou v našem světě. Jsme bytosti moře a pro Lásku k druhým jsme vody opustili. Žijeme teď na břehu našeho pravého domova a vracíme se tam pouze zemřít. Proměnit se v ledové květy. V noci jsem div neumrzla. Chybíš mi a mé srdce se mění v ledový zámek. Kdy tohle skončí? Tolik let a konce to stále nemá.

Snad slyšet tvůj hlas,

dýchalo by se mi snáz,

však stále v srdci jen mráz

a ždná víra v nás.

To srdce bolí stále,

že samotni jsme dále.

Odpust mi můj splín

tak prázdný je můj klín.

Doma muž můj nečeká

a v srdci jen touha odvěká.

Navždy Tvoje smutná víla

-

V tyto prázdné dny, nemáme nic jiného než jen naše sny.

Sen o opětované lásce, o plném klíně trvající navěky.

Věčný otisk, bezbřehá náruč a stesk daleký.

Po větru pošetilé pohlazení posílám,

snad tvé srdce nemine, ať marně nedoufám.

Každý krok bez tebe tak nejistý jest,

však k tvému srdci vede jen jedna z cest.

Šli po ní mnozí, však museli se zout ,

jakmile ucítili bolest, zalekli se pout.

Nesmutni Vílo má, jsem Král pohárů,

který tě zná.

Nos stále v srdci náš sen,

tak budu moci být s tebou v noci i v den.

Navždy tvá mnohá polovina.

-

Srdce moje tolik ti chci poděkovat za včerejší dopis. Odpověděl jsi na všechny mé zoufalé otázky. Vím vše a nevím nic. Toť zvláštní stav Božství. Vím, že půjdem každý cestou svou a přesto se srdcem navždy spojeni.

Věděla jsem, že budeš ke mně přicházet stále blíž

však tento zázrak je něco, v co nevěřila jsem již.

Tolik s tebou toužím jít dál a náš program dále působí

a tak se ptám , smíme jej vypnout spíš?

Včera s větrem rozmlouvala jsem a přijímala skrze něj tvou něhu,

pak dopis poslala jsem by dorazil k tvým břehům.

Však odejít nesměl, můj skleněný zámek mu bránil.

A pak večer tvůj dopis mi na něj odpověděl.

Dech se mi úží, když přijímám tvá slova

a v srdci ozývá se: Děje se to zas a znova.

Zas létám s tebou k nebi blíž

a zapomínám na Země tíž.

Vzlétnout s tebou navždy ke hvězdám

je jediný sen, který teď mám.

Miluji tě, srdce moje

jsi navždy můj a já Tvoje.

Tvá jediná víla Isabel

-