SPÍCÍ BŮH

Ano, Bůh – Otec, v nás velmi dlouho spal, uspaný našimi zločiny ve jménu Boha. Rozumíte? My sami jsme Boha uspali svými skutky a On se teď v nás probouzí a vše vyrovnává. A také proto mnoho z vás přišlo odžít Jeho karmu, která by na něj padla skrze nositele, i když ji nevytvořil. A pak by se znovu uspal, protože by si nedokázal odpustit. Už chápete, proč je tak moc důležité odpuštění? To pro Něj, pro Stvořitele – pro Lásku. On je tou hluboce spící Láskou, která v nás již tak dlouho spí a projevuje se svou myslí, ne však moudrostí jako dříve. To na nás je odpustit a Lásku – Otce v sobě probudit. Bůh je mnohým z vás duchovním partnerem, jako Matka Země. To s ním jste začali hrát své hry. Ona – Láska – Otcem – na Zemi malou tvořivou Gaiou. Malým dítětem, jež ve vás vzpomíná na vaše pravé Já. DÍTĚ, jež je vaším vlastním ZDROJEM. Láska – Otec – stvořila světy, na kterých vy jste mohli žít a snít své sny. A Ona, malé dítě ve vás, vám je pomáhala stvořit. Její BRÁNA SNŮ je ve vašem srdci a tam je pravý RÁJ. Je na vás, zda vstoupíte, či nikoli a kdy.

Dává vám to smysl? Mně čím dál tím větší. Tím spíš, jak ji pozoruji ve svých partnerech a sleduji její pokrok v probouzení. Však stále ještě bude spát a pouze snít. Na nás je, vždy bolestí dvojplamenné Lásky, posunout o kousek její probuzení a přenést ji do nového krásného snu, v němž chvíli zas můžeme žít s ní. A pak ji pustit dál, neboť to, co bude chtít nás již neláká – jsme svobodní, to Ona se teprve učí. Po našem rozchodu se opět probouzí do dalších snů a potkává další dvojplamen. Pokud již srdce Láska otevřela, bude žít krásný sen. A pokud ne, uteče z něj, což vytvořil starý dávný program bolesti, skrze útěky Otce.

Milovaní, nebojte se Lásky, ta bolest, již cítíte, uzdravuje vás nebo ji, popřípadě vás oba.

Milujte, uzdravujte a prožívejte vědomě Lásku. A Ona se v nás probudí.

Miluji vás, vaše Isabel