SETKÁNÍ
Obrázek pochází z tvorby Jitky Štefanikové Špánkové
Držíš mě ve svém náručí
ty do očí mých se díváš,
strach nám už těžko poručí
pohledu mému už neuhýbáš.
Vždyť víš to, co mnozí jen tuší,
teď chápeš podstatu svých snů,
už znáš tu hru, co hraješ svojí Duší
poznals, co je podstatou tvých dnů.
Růže tvá svou vůni neutají
chrám Lásky se Světlem rozzářil,
chrám krásný tak, až dech se tají
ten pro nějž půjdeš až na kraj sil.
Až v bolesti své hranice zbouráš,
svůj chrám pak znovu postavíš,
až srdce své jen Láskou vzdouváš,
pak nové hodnoty sobě nastavíš.
Pak najdeš cestu do mých snů,
co k ránu pro ostatní sním,
pak vejdeš směle do mých dnů
a s úsměvem řekneš to slovo, VÍM.
Pak přivineš mě něžně k sobě sám
a vzpomeneš dnů krásných,
spolu vyzdobíme Lásky chrám
jímž vstoupíme do snů jasných.
Probudíme společně celý svět
Lásku srdcem rozsvítíme
aby už nikdo nemusel závidět,
rozdáme dary o nichž už víme.
Naše milování ve svět se rozletí
a otevře všechny nebes brány
už nebude žádný sen bez dětí
budem probouzet tím táty, mámy.
My budem sobě darem vzájemným
ať naše Láska štěstím přetéká
a otevřem síň pokladů klíčem tajemným
teď magie těžkých snů navždy odlétá.
Miluji tě, srdce moje
jsi navždy můj a já tvoje.
V objetí jsme zas
už překonáme mráz.
Polibkem své ano zpečetím
a klíčem Ráje všech zasvětím.
Navždy Isabel