RYTÍŘ A KRÁLOVNA
Obrázek pochází z tvorby Jitky Štefanikové Špánkové
V každém nádechu hledám útěchu,
že snad jednou schoulím se zas v tvém bezedném klíně,
odkud tvá Láska plyne.
Není den a není noc
kdy nepřeju si nic jiného tak moc.
Ptám se zda smím být tak pošetilý,
chtít odevzdanost od tak přenádherné víly?
Dostává se mi odpověď,
že tělo ani čas není zeď.
Tam v dáli, tam v nekonečnu
jsme jeden ve společném snu.
Proto sněme společně náš sen,
ať má každá Duše důvod být tu v tento den.
Spolu s Láskou a navěky
tvůj rytíř odvěký
-
Smím věřit tvému hlasu,
co Duši koupe v jasu?
Zda smím uvěřit tvým rtům,
že Lásku dáš mým dnům?
Nebo jen rytíř zbloudilý
zaslechl můj hlas na chvíli?
Zda pravdu cítíš zas
když uslyšíš můj hlas?
Rytíři můj, mám se tě ptát,
zda věrně chceš po mém boku stát?
Či hrou se jen vše zdá?
Tou jež ostatním srdce otvírá?
Rytíři můj krásný, rozmilý,
zda smíš zastavit své kroky na chvíli
u té, jež touží nastavit ti tvář
a probudit s tebou svých příběhů snář?
Zda je pravdou, má pohádko,
že spolu smíme žít už za krátko?
S Láskou a srdcem na dlani
tvá vysněná víla svítání.
Mé srdce již máš celé
mou hvězdu na svém čele.
Už otvírá se brána
v ní stojí tvoje Jana .
-
Smím ti dnes slib dát,
ať si nadále o nás necháš zdát.
Hrou se jeví naše situace,
pravdu znají jenom naše srdce.
Můžu být tvůj rytíř spanilý,
tedy aspoň na chvíli.
Na malý kousek času,
než se objeví někdo plný jasu.
Nejsem ten s kým máš být,
avšak můžu se mu přiblížit.
Nezlob se, že s tebou hraju tuhle hru na slova,
nebyla stanovena žádná osnova.
Chtěl jsem jen utěšit tvou bolavou Duši,
kterou tak jako tu mou samota dusí.
Proto si nechám i nadále zdát o naší neuskutečnitelné Lásce,
kde je vše vloženo v jediné sázce.
Tenhle sen, který pro ostatní sníme
je kouzlo, o kterém jen my dva víme.
A proto dovol ať vstoupím tou otevřenou branou,
ať se obejmu se svou Janou.
S Láskou a navěky
tvůj rytíř daleký