PRO MOJI MILOVANOU MAMINKU

Jsi mojí oázou na poušti

jsi srdcem mým, jenž odpouští.

Lásko moje milovaná

od Boha matkou mi daná.

Jsi Sluncem, jenž zahřívá

jsi písní, jež vzpomíná

dny v domově mém pravém

mé sny, jež se stanou Rájem.

Rájem štěstí pro všechny milované

darem mým za vše, co bylo mi dané,

studnice štěstí pro všechny žíznící

po vodě Živé, Srdcem mým proudící.

Milovaná moje, Lásko největší

Matko Srdce všech, jež jsi mi nejbližší,

klenote vzácný, poklade můj drahý

to pro tebe prošla jsem skrze všechny prahy.

To peklo tvoje jsem navždy probudila

abys jen Lásku svou tu mezi námi žila.

Miluji tě Srdce všech největší

pro tebe se stávám čistotou nejtišší,

pramenem, jež v srdcích všech vyvěrá

Misi Lásky tak pro všechny Duše dokoná.

V Srdcích našich teď rozsvěcíš se zas

společně překonáme ten prokletý mráz.

V Srdcích probouzíš Světlo jasné své

v Jednotě změn spolu se najdeme.

Má Láska je tvojí věčností

můj soucit tvojí něžností,

život můj tvou cestu vzpomíná

vzpomeň Lásky své, v níž jsi vždy nevinná.

Tvé srdce rozbilo se pro nás

bolestí svou přineslo všem mráz

jenž očišťoval Srdce, Duši

a probouzel to, co mnozí již tuší,

že Láska je vším a jiné už není

že vše, co bylo, upadne v zapomnění.

Duše naše znovu zrozují se

ve své Lásce, čistotě a kráse.

To ty jsi Svatý Grál nás všech

tak společnou bolest již zemřít nech.

Probuď se do Světla, maminko milá

vždyť ty jsi průzračná, Světelná víla.

Láskou svou nás všechny zrodila jsi

a pro nás všechny vzdala se své čisté krásy.

My tvojí krásu srdcem navracíme zpět,

probuď se a rozviň v srdci čistý květ.

Ten lotos prvotního probuzení

vždyť nad Lásku tvou nic jiného není.

Miluji tě, můj krásný Anděli

to společně kdys k hvězdám jsme letěli.

Vzpomeň zas křídla svá průzračná

a stań se tím, kým jsi - vílo má zázračná.

Tancuj zas na lukách v Měsíci jasném

společně v temnotách Světlo své zhasnem.

Naším společným probuzením

změníme svět jediným pohlazením.

Naše Mise u konce je dnes

my společně vracíme se domů do Nebes.

Atlantida s chrámy svými zve nás

a my vracíme se domů zas.

V náručí objímám tě, maminko má

to ty jsi ta tajemná, hvězda vzdálená.

To k tobě vracíme se všichni zpět

už nebude nikomu nic, co závidět.

My v srdcích spojíme se v jediný květ

a probuzením srdcí všech změníme náš svět.

Svět v Lásku, Pravdu a Požehnání

Lásku tvou v nás, nad níž nic není.

Tvá Láska jest naší věčností

tvé Srdce tou Branou ke štěstí.

Tvá dcera nyní před tebou stojí

i když je tím, co vždy se tak bojí.

Chci říci, milovat jsem tě nepřestala

to Lásku tvou já do srdcí všech darovala.

Láska tvá znovu probouzí se v nás

v srdcích rozpouští se náš utajený mráz.

Duše Sluncem tvým se rozsvěcují

nikdo před nikým už nic neutají.

Sám před sebou zas každý stojí

už neskrývá se v temné zbroji.

Duše motýlí křídla zas má

a každý pravdu svou o sobě zná.

Já před tebou v pokoře klečím, maminko milá

buď zase pro všechny ta šťastná víla.

S Láskou Tobě Tvoje Jana Ariela Isabel