PŘÍSLIB NEKONEČNÉ LÁSKY

Obrázek pochází z tvorby Jitky Štefanikové Špánkové

Nevyslovenou touhu do těchto řádků vkládám,
snad city tvé neochladly, správně hádám?
Čas je neúprosný i k nám,
však já své přání v srdci stále mám.
Nosím ho tam po celou tu dobu má paní,
tak rád bych složil svou hlavu i srdce, do tvých dlaní.
Být ti blízko, blíž než-li mnozí,
dávat ti své teplo, být úplně nazí.
Navštívit tvůj prázdný chrám Lásky
a vyplnit svou živou vodou všechny pukliny a vrásky.
Tak jako vzácný déšť na poušti,
co očekávání a žal rozpouští.

Má paní, světlo své pro mne neustále rozsvěcuj,
neutuchající touhu ve mě tím podněcuj.
Jednoho dne přijdu a ty to víš,
že vypátrám Tebe i tvou skrýš.
Tento den toužebně očekávej,
svou Lásku ke mně mi v našich básních zanechávej.
Do té doby žij radostně,
každý den prožívej slavnostně.
Oslavuj naši Lásku,
už si představuj, jak od našeho společného života, stříháme pásku.
Až se v jeden celek prolneme,
svým spojením s celým vesmírem pohneme.

To náš úkol jest, není vícero cest.
Inspirovat a vést mladé Duše,
tys pro ně šíp, já kuše.
Má Láska taví a přetváří kov
a to pokaždé když má Luna v Raku nov.
Zalévám ji něhou a pečuji o ni neustále,
jen tak proudí mnou a rozlévá se dále.
Proto až po okraj se naplň tím, co vkládám mezi řádky,
že miluji tě víc než svůj život a není cesty zpátky.

S Láskou a v Lásce navěky
Tvůj Král Pohárů odvěký.
(((((((((((( ))))))))))))))