MYŠLENKA DNEŠNÍHO DNE - CESTA

MYŠLENKA DNEŠNÍHO DNE

„Všichni jsme na Cestě Světla a JEN PROCHÁZÍME."

Právě v tomto okamžiku dokončuji své poslání v dalších z vašich světů. Vypadá to tak, že znovu budu muset rozbít vše, co jsem doposud postavila, ale tak to není. Jen jsem musela pohlédnout do pradávných iluzí a omezení těchto starých forem a rozbít je. A znovu tak ublížit především sobě. Přijmout na sebe staré kletby, magii a utrpení druhých, abych osvobodila jejich Duše a z nich vyprostila též pradávný paprsek Duše své. Rozbít vše bolestné tím, že budu muset opustit toto místo, jež se mi stalo na čas domovem a v němž probouzím ZDROJ BOŽSKÉHO SVĚTLA PROBUZENÉHO VĚDOMÍ.
Vždy tento Zdroj otevřu v jeho nových nositelích a podpořím tak jejich misi. Ne, oni se nestanou mnou ale získají část mého znovuzrozeného Já – střípek mé Duše – ve svém probuzeném srdci. A ten se jim stane mocným ochráncem a pomocníkem na jejich Cestě Světla. A ukotví je tak v jejich poslání, jež si vyvolili.
Vždy, když vstupuji do nevědomého území a potkávám tam svoji spřízněnou Duši, říkám, že JEN PROCHÁZÍM... NIKDY svoji misi netajím. Vždy moji podmínku přijmou a vždy musím bojovat o svobodu, když odcházím. I když vše vypadalo tak svobodně, znovu končím uzavřená do těsného vězení. A proč tomu tak je?
Má spřízněná Duše je dávný paprsek mé Duše v mém nositeli. Vzpomíná svým životem mě ale nejsem to já. Jen moje dávná vzpomínka. Ale nositel bývá pravidelně Duše, která mou Duši, kdysi dávno ve svém příběhu uvěznila. Jak se to mohlo stát? Již dávno mezi vámi chodím v podobě muže, jako nositel Matky – Lásky a s Její pomocí pro vás vysnívám krásné sny. Jenže, když se polarity otočí, má Duše prochází obrovským utrpením a bolestí, jež pro mne vysnily Duše žen za pomoci paprsku Otce – Boha – spícího v nevědomí bolesti minulosti. A pak se to otáčí a bolest se předává dál ve snech Matky pro Otce. Bůh a Bohyně ve vás, si tak vzájemně vysnívali peklo velmi dlouho. Uspaní kletbami a přáními těch druhých. Tak vznikají vězení, ztráty a pády lidí, jež kdysi nesli Moudrost a Lásku pro svůj svět.
A právě toto jsou mé spřízněné Duše, neboť jako paprsek Otce a dávný duchovní partner Matky, ji probouzím v lidech a učím ji znovu důvěřovat. A v okamžiku jejího uspání do staré kletby a vězení, pro oba toto vězení rozbíjím. Pravdou vyslovenou nahlas.
Mé hluboké cítění je dar, který odhaluje dávná bezpráví a ukazuje mi Cestu a Směr.
Odchodem od milované bytosti nyní nezničím vše, jen rozbiju společná pouta a otevřu vězení.
Jsem však velmi vyčerpaná a sama už nedokážu odejít. Vím, že právě teď se pro mne chystá mise záchrany, neboť jsem o ni Boha požádala. Muž, který mne odsud odveze a pomůže mi znovu vstát. Odvážím odsud znavenou Matku a ve spřízněné Duši zanechávám probuzeného Otce. Vůdce, ochránce a pomocníka druhých. Ale též jeho nositele – Láskyplnou a soucitnou Venuši – Lásku.
Jsem unavená ale vím, že jsem své poslání dokončila a plným právem mohu odejít. Bylo zde opět převedeno milióny Duší do Světelných domovů a tyto světy ožily. A proto mohu odejít.
Průvodci mi dnes popsali, jak z jejich pohledu má mise vypadá. Oni to vidí z výšky, svým srdcem.
Ve velké temnotě nebo šedi se najednou rozzáří obrovský záblesk Světla. A potom se začnou pomalu temné bublinky snů rozpadat. Rozprsknou se, jako když praskne mýdlová bublina. A místo ní se najednou objeví nádherná, nová a duhově zářící snová bublinka. A pak další. Pořád praskají a přeměňují se rychleji a rychleji. Chvílemi je to jako vodopád duhy. A pak to ustane a duhové bublinky dál plují v klidu. A mezi nimi se najednou objeví jedna velká, tmavá a těžká bublina. Sedí u dna, nevznáší se a je plná těch starých bolestných příběhů. Ano, ta je moje a v ní, těžce uspaná, čekám na svého prince. Jediné, co mohu uprostřed bolesti a utrpení, je snít o svém princi. A on přijde a zachrání mě. Probudí svoji Šípkovou Růženku a pomůže jí znovu najít sebe sama. Je mým partnerem Duše, ten který se v mnoha podobách zjeví právě tam, kde ho potřebuji. Jak je to možné? Jsme misionáři. Andělé, kteří se vznášejí nad černou dírou snů, ze které vynášejí ostatní. A vždy jeden chrání toho druhého. Před tím jsem zachránila já jeho a teď je řada na něm. A snad i čas naplnit kousek z našich společných snů. Trošku jiné pomoci ostatním, než doposud. Ale stále jsme a zůstáváme misionáři. Pamatujte na to, pomocníci Světla, až vás vaše srdce povede dál a vy se budete bát odejít. Přinášíme Světlo druhým a proto naše Cesta nikdy nekončí a my
JEN PROCHÁZÍME.

S Láskou vaše Isabel