KLECE DUŠÍ

Těsně předtím, než jsem odjela do Španělska, se mi otevřely velmi silné vize. Většinu z nich odstartovaly "Karty mořských panen", které se mi v tu dobu dostaly do rukou. Doslova se mi z nich poskládaly příběhy. Nejsilnější vizi pak spustila karta "Klece Duší", která vypovídá o uzamčených Duších na dně oceánu a mořských pannách, které jim pomáhají ven a k hladině. Nebyla to jediná karta, ale opět příběh z několika karet, stejně jako když se skládal můj budoucí příběh ve Španělsku. Tato karta, spolu s kartou "Dech života", však byla nejsilnější. Upadla jsem po jejím přečtení do podoby hypnotického spánku a jen ostatním předávala informace, co právě prožívám. Bylo to nesmírně silné a zasahující opět doslova celou mou Duši. Prožívala jsem, jak v podobě mořské panny Ariely sestupuji na dno moře, k uzavřeným klecím a zde si vybírám příběh, který budu žít pro probuzení Duše zavřené v kleci. Tyto Duše jsou totiž v klecích uzavřeny dobrovolně, aby mohly v klidu snít svůj příběh. Každá má na krku klíč, kterým svou klec otevře, až po svém probuzení. Tak je zajištěn její klidný spánek. Proto se uspávám do jejich příběhů a pak probouzím postupně s nimi. Do té doby, na dně moře u jejich klece, sním jejich sen. Když se společně probudíme, Duše klec sama odemkne a já ji pomalu vedu k hladině. Není mořskou pannou a proto se s ní dělím o svůj "Dech života". Na hladině již čeká člun, který probuzenou Duši převeze na jiné místo, kde se opět dál probouzí a uvědomuje si sebe sama. Po odevzdání veškerého vzduchu vždy na hladině umírám. Mé tělo chvíli nese voda - v tu chvíli doslova cítím, jak mnou proudy smýkají - a mořské panny mě směrují oceánem i životem k dalším spícím Duším. Většinou jich probouzím více naráz, pokud se mi to podaří. Ale maximálně deset, pro víc by nezbyl vzduch a všichni bychom na cestě na hladinu zemřeli a upadli tak zpět do snění. Potom mé tělo opět klesá do hlubin, kde opět sním další příběh a vše se znovu a znovu opakuje. Proto ve fyzickém světě mám po těchto probuzeních velkou rýmu a doslova pocit, že se topím a mnoho z vás též. Buď jste byli právě probuzeni v duchovním oceánu nebo jste, jako mořské panny, právě někoho probudily. To poznáte sami svým srdcem.

Nejsilnější vize ovšem byla pro mě ta, kdy jsem měla jasný pocit, že se tam musím vrátit. A to, pro malé dítě, které tam spí v lastuře, chráněno od všeho zlého a sní své sny. A nakonec jsem pochopila, že to malé, nevinné dítě, je Duše moje a proto jsem musela pro ni na dno moře a fyzicky až do Španělska. Najít sebe sama. Mnozí z vás budete absolvovat podobnou cestu až za hranice všedních dnů, abyste objevili a probudili svou vlastní dětskou Duši. Nyní se postupně rozpomínám na doby dávno minulé a prvotní počátky své Duše Lásky, Světelného dítěte pro tento svět a jeho probuzení. Byl to a stále zůstává můj dar pro všechny. Duše mého Světelného dítěte se nyní pomalinku probouzí v malých nevinných dětech, aby dary Lásky přinesla skrze ně celému světu. Tak, jako se vaše Duše probouzí též, aby otevřela světu svou náruč požehnáním, jež přináší každý z vás.

Vaše Isabel