JEŽÍŠOVA RŮŽE LÁSKY
Obrázek pochází z tvorby Jitky Štefanikové Špánikové
Proč lidé však po kráse šlapat mají,
když růže je tak křehká, až dech se tají?
Růže zrozena je pro krásu světa,
tak jako odraz slunce na konci léta.
Má křídla motýlí se pomalu rovnají
a kráse své už vyniknout netají.
Však motýlí závrať v tichu světelném,
je jako zázrak Lásky v kouzlu svěřeném.
Nechtěj jej svírat v pevném zápěstí
ať nezavřeš si vlastní bránu ke štěstí.
Motýlí závrať letu lesk slunce přináší nám
tak nechej v klidu usednout jej na okenní rám.
Pozoruj jej tiše, přivřenými víčky
jak jeho Světlo svítí, jak plameny svíčky.
To jeho Světelná zář bránu srdce Lásky otevírá
a nám všem naplní sen, jenž k ránu se nám snívá.
Tak nechme růži s požehnanou úctou kvést,
ona otevře nám svou Silou jednu z krásných cest.
Tak nechme motýly dál loukou létat
jen tak budou stále naše Duše vzkvétat.
Vždyť Láska je štěstí, vůně opojná,
co zasáhne nás právě tehdy, když je nehmotná.
Když pravá Láska přiblíží se k nám
to usedne nám motýl na naši něžnou dlaň.
Svými křídly zamává a pak pohladí nás
a v okamžiku zmizí z našich srdcí všechen mráz.
To čistá Láska srdce hojí, křídla dává,
ona říká, ty jsi ten můj a ty jsi ta pravá.
Tak nech se dál tou Láskou v srdci vést
a ona přivede tě na jednu ze svých krásných cest,
kde Duši roztát smutek můžeš dát
a o štěstí svém si nenechat jen zdát.
Láska je mít v Duší mír a v srdci klid
a pro jedinou náruč já teď chci tu být.
Vaše Isabel