ISABEL A KRÁL POHÁRŮ

Obrázek pochází z tvorby Jitky Štefanikové Špánkové

Má Lásko veliká, můj Králi zasněný,
jak dlouho usínáš a spáváš bez ženy.
Pro Lásku velikou k tobě si utíkám,
pro touhu vzdálenou tebe se nezříkám.
Tvá touha odvěká v srdci můj stín,
jsme si tak vzdáleni to dobře vím.
Ta touha veliká probouzí zář,
probuď se můj milý a čti můj snář.
Snesl se k nohám mým veliký dar,
že my dva smíme mít herců svých pár.
Roků pár můžem žít společně štěstí své
a skrze partnery srdce svá protneme.
Najdi si ženu svou, milý můj sám
já pro ni vystavím své Lásky chrám.
Můj muž zas srdcem svým ochrání mé
a my dva, můj Králi, spolu se sejdeme.
Naše sny o Lásce dál budou žít,
i když ty společné nesmíme mít.
Poselství přináším, že roků pár
můžeme utišit náš srdcí žár.
Králi můj odvěký, zastav se, stůj,
pro ni smíš zašeptat, teď jsem jen tvůj.
Jsem Láska vzdálená v minulých dnech,
vždy ve tvém objetí v společných snech.
Navždy tvá Isabel
-
-
Má Lásko veliká, má daleká touho,
čekám na tebe tak trochu dlouho.
Počkám, co mi bude stačit dech ,
naše jména vyrývám na všech zdech.
Domovníci jistě zblednou,
když uvidí jméno Isabel víc než jen jednou.
Měl bych toho nechat a nečinit tak,
víš jak je dnes drahá barva natož lak.
Ale jak nedávat najevo, co uvnitř mě svírá,
nestačí mi příslib ani víra.
Omluv mne, že miluji tak moc,
ano, chci s tebou trávit každý den i noc.
Vím, že trpělivost je cnost,
pokusím se si to vštěpit až na kost.
S Láskou a v Lásce navěky
Tvůj Rytíř lidských srdcí odvěký.
-
Krásné ránko a slunce v Duši,
jsme ti dva, co více než tuší.
Přicházím zprávu ti dát,
že objevil se ten, co může mě mít rád.
Srdce mé hřát a Duši svou dát, kdo ví,
to pouze přítel čas nám napoví.
My oba nesmělí a srdce čistá ,
a vedle nás obou je tolik místa.
Náš rozum řešení hledá
pro Lásku, na kterou srdce tak čeká.
Hledáme k sobě cesty nové
a jeho srdce šeptá - buď moje.
Však rozum se brání,
vždyť otec dítě své chrání.
Je mužem v srdci nesmělým
však otcem jejím skvělým.
Již ona a on jsou párem mnoho let
a potřebují mámu a ženu pro rozkvět.
Jsou oba minulým mým snem,
co probudit se dá každým novým dnem.
Já s Láskou se srdce ptám,
je to ten komu své srdce dám?
Navěky Isabel