PŘÁNÍ

Přála bych si vnímat doteky tvých dlaní,

být zase tvou od rána až do svítání.

Přála bych si hladit tvoji tvář

a celou dobu vnímat tvých očí slunce zář.

Přála bych si ukrýt se v tvém něžném náručí

a víru mít až strach nám znovu poručí,

že od sebe máme znovu jít

a o sobě dál smíme jen snít.

Můj milý, zastav se, stůj,

teď smím ti šeptat, ty smíš být můj.

Přeji si s tebou tou cestou dál jít

a společně žít a přestat jen snít.

Přeji si s tebou být v noci i v den

teď společně oživit náš krásný sen.

Přeji si, až se zas potkáme,

ať v duších svých se oba poznáme.

Přeji si získat polibek tvůj nesmělý

a otevřít jím příběh, co oba jsme vysnili.

Princi můj krásný, pohádko má,

vždyť každý příběh začátek svůj má.

Jak dlouho čekat ještě mám?

Tak prázdný stojí Lásky chrám.

Před ním stojí brána světelná

a čeká teď právě na nás dva.

Tak přijď už, milý můj, tak se snaž,

já před tou bránou stále držím stráž.

Čekám tu na tebe až půjdem do nebe.

Našich srdcí milování

probouzí Lásku znenadání.

Už po dlouhé eony let

neseme dary pro tento svět.

Milý můj, tady mě máš,

setkání se blíží, prosím tě tak se snaž.

Tvá smutná víla slzy roní,

když na zem padnou, tiše zvoní.

Ty zvonky stále vedou tě blíž,

že neslyšíš je?  Své srdce ztiš.

Tam uvnitř hudbu mou slyšíš znít

a slova, co zpívají: "Teď chci tě mít."

Tak přidej též sloku svou

a spěchej rychle hned za mnou.

Ať obejmem se vzápětí

a začnem žít už ve štěstí.

Tvá smutná víla čeká dál

neříkej, že příběh náš jsi už vzdal.

Já věřím tobě stále víc

a nastavuji slunci líc.

To ke mně spěchej, milý můj

a řekni už: " Jsem navždy tvůj."

Tvá věčná Láska Isabel