MANTRA LÁSKY DVOJPLAMENE

Srdce moje, navrať se teď ke mně zpět
jen naším spojením se Láska rozletí zas v svět.
Naše Duše tak dlouho strádaly,
aby do srdce všech naši Lásku dostaly.
Ta Láska plamenem touhy se rozsvěcuje
a plamenem naší vášně znovu zapaluje.
Srdce moje, vrať se zpět zas,
ať květy mé už nespálí mráz.
Mé myšlenky jen k tobě utíkají
a touhou svou po tobě se ptají.
Vím, že miluješ mě dál,
že na odmítání sis jenom hrál.
Tvé srdce probouzí se ve mně
vždyť v Duši své dlíme v jednom domě.
Tvůj sen o mě se ti zdá,
a já v něm zas jsem ta víla čarovná.
Já tobě příběh zas pohádkový sním
že blížíš se ke mně, to dávno dobře vím.
Srdce moje, teď mysli na návrat,
vždyť byl jsi tím, kdo měl mě hodně rád.
Pro Lásku k druhým vzdali jsme se své,
teď plamen té naší znovu zažhněme.
Srdce naše ve společném opojení
jen Láskou svou vše v Lásku zase změní.
Návratem k sobě náš Ráj posvětíme
a společně všechny do něj probudíme.
Naše píseň Lásky v srdcích všechno změní,
jen Láska Tvá a nad ni už nic není.
Naše srdce čistá zase všechno spojí
a bude náhle rázem po každičkém boji.
Zvony naše svatební ve svět se rozletí
a probudí se Láska pro toto století.
Až srdce srdcem prostoupíme
budeme Láskou, o níž jen sníme.
Ty a já a já a ty
už nikdy žádné trampoty.
Jen radost, smích a veselí
už netřeba být dospělí.
Zas Láska mládím pookřívá
a plní sen, o němž se nám snívá.
Jak motýli ve vánku letět zas
vše zapomenem v jeden čas.
Zas srdce srdcem rozkvete
a Růže Lásky vykvete.
Ta růže společného milování
dát si svou Lásku už nikdo nezabrání.
Tomu, koho k sobě přivinu
a na něhu v jeho očích vzpomenu.
Oči slzami štěstí se rozlévají,
Lásku svou už před sebou nikdo neutají.
Milenci pradávní teď navrací se k sobě,
aby už společně byli v každé době.
Ten příběh pradávný zas ožívá v nás
a roztává všechen, tak dobře skrytý mráz.
Tys mnou, můj milovaný a já tebou jsem,
když probudíš se, probudíme sen.
Sen o domově, dětech a o štěstí,
už žádný sýček nám zprávy nevěstí.
Jen hrdličky dvě se objímají
o naší Lásce tiše povídají.
Ty zprávy v svět se rozlétají zas,
že překonali jsme už všechen mráz.
Že ty i já, zas jedním srdcem jsme
a proto v příbězích se znovu najdeme.
Probudíme Luny svit a Slunce zář,
a otočíme kalendář,
v něm naše svatba vytyčená jest,
to proto spadla k nám jedna z našich hvězd.
To naše dítě navrátilo štěstí k nám
a Láskou svou rozsvítilo Lásky chrám.
Chrám pro všechny Duše milující,
a sama se stala oddávající.
Všechny ty páry dávných časů,
co navracejí srdcím hlasu.
Mystické svatby teď jedna za druhou
společně odcházejí do země za Duhou.
My půjdem též, můj milovaný
Lásce naší už nic nezabrání.
Miluji tě, srdce moje
tys navždy můj a já tvoje.

Láska z Lásky pro Lásku